Horor.eu

V domě na konci ulice hrálo staré rádio, i když v něm dávno nebyly baterie. Žena se k němu přiblížila, a v šumu slyšela hlas mrtvého manžela, který prosil, aby mu otevřela dveře. Když to udělala, zjistila, že celý dům byl už dávno stržen a ona stojí uprostřed šedého pole, křičící do prázdnoty.

Dřevěná kolébka na půdě se sama houpala, i když v ní nikdo neležel. Muž, který dům zdědil, se rozhodl kolébku rozštípat na topivo a zničit tak přízrak, co ho budil každou noc. Když však začal přikládat do krbu, plameny vyryly do stěny ohnivá písmena s jeho jménem, a pak dům vychrlil do noci pronikavý pláč dítěte.

Starý muž v opuštěném domě sbíral střípky skla, které vydávaly podivný, metalický zvuk. Každý večer z nich složil mozaiku dívčí tváře, jež se na něj dychtivě usmívala. Když však jedné noci skládačku dokončil, zjistil, že dívka stála za ním a její zuby byly ostré jako střípky, které držel v ruce.

 V hluboké studni, kam neproniklo jediné sluneční světlo, jsem se ocitl uvězněn. Zdi studny se zdály být nekonečné, a chladná voda, která mi sahala až po bradu, mi připomínala svou ledovou náručí, že jsem zcela sám. A pak jsem si uvědomil, že jsem se sem dostal sám, že jsem si tuto temnotu vybral.