Horor.eu

Ve staré truhle na půdě jsem nalezl deník praděda, plný popisů krutých činů a temných rituálů. Na poslední stránce bylo čerstvě připsáno mé jméno… a dnešní datum. Když jsem se otočil, pero vznášející se ve vzduchu se právě začalo psát dál.

V domě na konci ulice hrálo staré rádio, i když v něm dávno nebyly baterie. Žena se k němu přiblížila, a v šumu slyšela hlas mrtvého manžela, který prosil, aby mu otevřela dveře. Když to udělala, zjistila, že celý dům byl už dávno stržen a ona stojí uprostřed šedého pole, křičící do prázdnoty.

Dřevěná kolébka na půdě se sama houpala, i když v ní nikdo neležel. Muž, který dům zdědil, se rozhodl kolébku rozštípat na topivo a zničit tak přízrak, co ho budil každou noc. Když však začal přikládat do krbu, plameny vyryly do stěny ohnivá písmena s jeho jménem, a pak dům vychrlil do noci pronikavý pláč dítěte.

Mladá žena slyšela, jak ve zdánlivě prázdném bytě praskají parkety pod těžkými kroky někoho, kdo nikdy nezaklepe na dveře. Lehla si do postele s nožem pod polštářem a s očima dokořán čekala, až se objeví. Ráno našli jen její pantofle a čerstvé stopy bosých nohou vedoucí přímo do stěny.

Víko rakve bylo zavřené. Muž, co stál nad ní, slyšel škrábání a tiché volání svého jména. Když rakev otevřel, uviděl své ležící tělo.

Starý muž v opuštěném domě sbíral střípky skla, které vydávaly podivný, metalický zvuk. Každý večer z nich složil mozaiku dívčí tváře, jež se na něj dychtivě usmívala. Když však jedné noci skládačku dokončil, zjistil, že dívka stála za ním a její zuby byly ostré jako střípky, které držel v ruce.