Recenze: V zajetí démonů 4: Poslední rituály
Rok 1986. Ed a Lorraine Warrenovi, známí vyšetřovatelé nadpřirozena, se snaží uniknout těžké práci démonologů – už nechtějí bojovat se zlými silami, chtějí žít klidně, alespoň dočasně. Ale klid netrvá dlouho. Do jejich života vstupuje rodina Smurlových, která je sužována nevysvětlitelnými a děsivými jevy v domě – něco, co vypadá jako klasický případ démonického působení. Warrenovi se zapojují znovu, společně se svou dcerou Judy a jejím přítelem Tonyem, aby zjistili, jak hluboké a bolestivé jsou kořeny tohoto nového případu – a jak velmi ho ovlivňuje i jejich vlastní minulost.
Silné stránky filmu
Jedním z nejsilnějších prvků jsou herecké výkony Very Farmigy a Patricka Wilsona jako manželů Warrenových. Oba mají za sebou roky hraní těchto rolí a jsou patrné: umějí dát postavám lidskost, vnitřní konflikty, bolest a zároveň i naději. Obzvlášť scény, kde se řeší, jestli opravdu chtějí být u nového případu, jsou emotivní a fungují kvalitně.
Dále musím pochválit atmosféru a vizuální styl. Film se pohybuje v temnějších tónech – domy jsou zastřené potemněné, kamera umí pracovat s světlem a stínem, hudba i střih vytvářejí napětí. Řada okamžiků, kdy zvuk nebo ticho působí víc než ukázaná hrůza, jsou povedená.
Konečně, síla civilního a rodinného aspektu je vidět – film nesází jen na démony a lekačky, ale i na vztahy, zkušenosti, stárnutí, na dilema: jak dlouho může někdo dělat to, co mu ubližuje, a přitom to cítit jako povinnost. To dává filmu i něco navíc, co nezní jako pouhá hororová klišé.
Slabiny a co mohlo být lepší
Tempo je jednou z hlavních výtek – vcelku dlouhá stopáž (okolo 135 minut) dělá, že film působí rozvlekle. Prvních více než hodinu mnohdy jen buduje, čeká se na něco skutečně děsivého, a pro diváka, který je zvyklý na rychlejší rytmus hororů, je to možná únavné.
Lekačky – tedy přeskoky, výkřiky, momenty šoku – nejsou úplně na úrovni, na kterou fanoušci série očekávají po prvních dvou dílech. Některé scény měly velký potenciál, ale vyústění nebo vizuální provedení někdy selhávají. Démonské entity nejsou vždycky působivé; digitálně vyhlížející momenty ve vyšší míře kazí iluzi.
Scénář je poměrně předvídatelný – i když jsou tu některé překvapivé momenty, hodně dějových prvků už jsme viděli v předešlých dílech nebo v hororech vůbec. Nové postavy (dcera, přítel) přinášejí svěží prvek, ale nejsou dostatečně rozvinuté, aby zásadně překlopily směr či dopad příběhu.
Jak to funguje jako závěr série
Pokud bereme Poslední rituály jako finální uzavření velké ságy Conjuring / V zajetí démonů, myslím, že plní svůj účel – neoslní originálností, ale dává pocit rozloučení. V některých chvílích má film takový emocionální náboj, kterému se nedalo uniknout – pocit únavy hrdinů, dřívější trýzně a obětí, které nesli. To dává filmu třetí rozměr – nejde jen o hon za démony, jde i o smíření s minulostí.
Z hlediska fanoušků to bude díl, který se bude hodnotit podle očekávání: kdo chtěl drásavý horor, může být trochu zklamaný; kdo chce pohled na postavy, stárnutí, dilema a decentní horor, tomu se to bude líbit. Jako bodka série to není špatný, ale není to ani velkolepé finále, jak by si někdo mohl přát.
Kdo by film měl vidět?
Fanoušci série V zajetí démonů (Conjuring) určitě, aby viděli, jak autoři uzavřeli příběh Edy a Lorraine. — Milovníci hororů, kteří oceňují atmosféru spíš než nonstop lekačky. — Ti, kdo mají rádi rodinné drama s hororovým nádechem – protože film nabízí obojí. — Naopak pokud hledáš čistokrevné hororové šoky, co tě budou držet v napětí celou dobu, možná budeš trošku zklamaný.
Závěrečné hodnocení
V zajetí démonů 4: Poslední rituály* není hororem, který zásadně mění pravidla hry, ale jako poslední kapitola série obstojí. Má silné momenty, emoce i vizuální kvalitu, ale i slabší pasáže, kde stopáž či opakování prvků ubírají na tempu a nečekaném působení. Pro fanoušky dosavadních dílů bude zážitek, pro ostatní spíše střední úroveň.
Hodnotíme na 6,5–7/10 – to dobré převažuje, ale ne vše.