Postapo horor Líp už bylo: Čas zatracení slibuje syrový literární teror
Svět se ponořil do tmy a lidstvo pomalu umírá. Dvanáct let po zničující atomové sprše a osm let po nástupu kruté jaderné zimy nezbyla z naší civilizace víc než jen hromada radioaktivního popela. Země navíc začala ze svého nitra uvolňovat toxický plyn, který spolehlivě hubí plody v tělech matek. Právě do této bezútěšné, mrazivé a krví nasáklé reality nás před čtyřmi lety poprvé vzal spisovatel Jiří Sivok ve své novele Líp už bylo. Kniha, která se stala mezi fanoušky temné fantastiky naprostým kultem a je dnes beznadějně vyprodaná, se nyní vrací. A to v mnohem masivnější, drsnější a krvavější podobě. Na pulty knihkupectví totiž útočí antologie Líp už bylo: Čas zatracení.
Původní příběh sledoval Cappyho, muže, který jako zázrakem přežil masakr v jaderné elektrárně Temelín a snažil se prostřílet skrz zmutované a zdevastované jižní Čechy zpět do Českých Budějovic. Fanoušci tehdy po dočtení volali po přídavku, protože tento brutální svět nabízel obrovský potenciál k dalším děsivým příběhům. Autor vyslyšel prosby čtenářů po další dávce beznaděje a rozhodl se toto nehostinné univerzum rozšířit. Nová kniha tak obsahuje nejen původní kultovní novelu, ale i řadu zcela nových příběhů, které posouvají hranice žánrové temnoty a psychologického hororu na zcela novou úroveň.
Elitní mistři temnoty a hvězda světového hororu
Místo klasického románového pokračování zvolil Jiří Sivok pro rozvinutí svého světa formát antologie. Do postapokalyptických jižních Čech, pro které předem definoval přísná pravidla a nekompromisní reálie, vpustil další autory. Výsledkem je unikátní literární mozaika hrůzy, všudypřítomné smrti a morbidního černého humoru. Naprostou senzací a největším lákadlem pro všechny hororové nadšence je ovšem exkluzivní účast americké spisovatelky Lucy Taylor, hrdé držitelky nejprestižnějšího žánrového ocenění Bram Stoker Award.
Autorka, kterou tuzemští čtenáři znají především díky mrazivé novele Sklíčenost či sbírce Vztek a další příběhy, přispěla do knihy drsnou bonusovou povídkou s poetickým názvem „Jebat smrt“. Její text sice ukazuje apokalypsu v malém americkém městečku, ale svým nekompromisním stylem a syrovostí dokonale ladí s atmosférou zničené Evropy. Své vlastní děsivé vize nukleární zimy však vedle ní představuje i elitní sestava jmen tuzemské temné fantastiky: Ivana Gašparíková, Lucie Sombra Lukačovičová, Tomáš Marton, Pavel Kohout, Dan Barták, Kateřina Malec Houfková, Lenny Ka, Přemysl Krejčík, Honza Vojtíšek.
Zmutovaná zoo, psychologický teror a smrt známé tváře
Samotný „otec zakladatel“ tohoto postapo světa pochopitelně nezůstal pozadu a přispěl do antologie hned dvěma zbrusu novými texty, ve kterých zkoumá ty nejtemnější zákoutí lidské mysli. V povídce s názvem „Lovecká sezóna“ zavede čtenáře na odlehlou jihočeskou samotu nedaleko zámečku Jemčina. Tento příběh slouží jako děsivá sonda do hlubin lidského šílenství, zkoumá vliv absolutní izolace na rozpadající se psychiku a rozebírá hranice morálky tváří v tvář jisté smrti – to vše podpořené vydatnou porcí surové akce.
Druhá Sivokova novinka, nazvaná „Svoboda klece“, nás pro změnu vrhne přímo do samotného jádra pekla. Ocitáme se v někdejší zoologické zahradě v Hluboké nad Vltavou, která se po apokalypse proměnila v nedobytnou baštu šíleného klanu Harkonenů. Jako speciální bonus pro zaryté fanoušky žánru je v knize ukrytý i jeden hodně černý literární vtípek. V jedné z povídek se totiž objeví samotná legenda české akční školy František Kotleta, ale jak už to tak ve světě, kde „líp už bylo“, chodí, rozhodně ho zde nečeká nic hezkého.
Vizuální beznaděj a nejistá budoucnost plná krve
Ke správné hororové knize samozřejmě patří i odpovídající vizuální stránka, která udrží čtenáře v neustálém napětí. O tu se u Času zatracení postaral mezinárodně oceňovaný výtvarník Zdena Daněk. Jeho ponurý, velmi detailní styl přesně vystihuje ten tísnivý pocit zmaru, kterým je celá kniha od první do poslední stránky prosycena. Daněk vytvořil nejen údernou obálku, ale vtiskl tvář i sedmi atmosférickým celostránkovým ilustracím přímo uvnitř knihy. Pro dosažení maximální autenticity si před tvorbou pečlivě nastudoval všechny příběhy, díky čemuž jeho ilustrace perfektně umocňují hrůzy skrývající se v textu.
Znamená antologie Líp už bylo: Čas zatracení definitivní konec tohoto krví nasáklého literárního světa? Podle všeho to tak naštěstí nevypadá. Jiří Sivok se netají tím, že má v šuplíku stále rozepsané přímé románové pokračování. Pokud bude u čtenářů o knihu zájem, zůstávají navíc dveře otevřené i k dalším povídkovým sborníkům nebo dokonce k temnému komiksovému zpracování. Zatím se ale musíme připravit na tento masivní svazek utrpení a beznaděje, který jasně dokazuje, že postapokalyptický horor u nás funguje na naprosto světové úrovni.
